Rudá

Rudý je den, když chýlí se k sklonu,
rudé je bělmo, když končí noc.
Rudý je vztek a kultovní moc,
do ruda červánek zbarvil tvou sponu.

Krvavé blesky srší ti z očí,
dávno již rumělec nezdobí líc.
Trháš mé růže věříc a chtíc,
až láska zaplane, do srdce vkročí.

Hloupými slovy krev se mi vaří,
plameny šlehají z mozku i ústy.
Já v moři Rudém ostrov jsem pustý
a tobě se muškátům za oknem daří.

Rudé jsou planety, co nocí svítí
i rubíny, granáty jenž v srdci mám.
Není už duše pro tebe dokořán,
vyhlížej oknem-s tvým rudým kvítím.