přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
GeneKjc578, Antoine02K, CharmainGu, JoshDhakiy, ElkeH71664, KatrinaIre, BerryBraml, JeannineA4, Betty30F7, JaysonGrun, JunkoHorst, GJXMarilou, ArnoldHenn, DelphiaSim, AmberKraus, vice... + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Špatný den
Spendla - Wednesday, 15.03. 2006 - 21:24:09
Téma: Próza - Příběh

Můj příběh se odehrává v době kdy Sovětský svaz má obrovskou převahu nad USA a chce zasadit drtivý defintivní úder...titulek je možná závadějící.

 

Špatný den



,,Dámy a pánové,připoutejte se prosím.Za malý okamžik budeme startovat…“Obraz holografické letušky mluvil dále ,ale Joe už ho nevnímal.Tvrdě usnul.Měl perný den už od rána,kdy ho jeho sluha robot Edward překvapil hysterickým záchvatem,že ho Joe nemá rád , že si ho nevšímá a kdesi cosi.To Joea rozčílilo natolik,že Edwardovi zlostí vyrval kleštěmi emoční čip.Edward zůstal nehybně stát,začmoudilo se z něj a on jen tiše pronesl :,,…system error…“Joe tedy zavolal do firmy,kde robota vyrobili.Reklamace trvala neuvěřitelně dlouho.Když potom Joe přišel do práce o dvě hodiny později než měl a absolutně nic se mu nedařilo(zkazil všechno na co sáhnul) vzal si ho šéf stranou a řekl mu :,,Chápu,chlapče,že jste dnes měl perný den a to se může stát každému…“pokračoval tatínkovsky dále,přiblble se při tom usmíval a vypadal jako nějaký velice ošklivý skřítek, ,,…a tak si myslím,že vám nejlépe prospěje dovolená.Co říkáte?“Joe se stačil pouze nadechnout a vydat ze sebe ubohé tři hlásky :,,Ale-“
,,Já věděl že budete souhlasit.Pěkně si to užijte,chlapče.“
,,Ale-“
,,Sbohem.“rozloučil se šéf .
,,Jistě,pane,nashle.“
Při dvouhodinové cestě domů,kterou prostál v dopravní zácpě,si uvědomil,že slovy ,,Sbohem“
se očekává,že toho člověka už nejspíš neuvidíte,takže s návratem do práce po dovolené nepočítal.Pěkně si při tom zanadával na ,,Celej tenhle pos..nej systém“ a při slovu systém si vzpomněl na Edwarda ,,Mrcha robot“.
Letadlo vzlétlo z letiště Havel’s Heaven a pokračovalo dále směrem na Karibské ostrovy.

,,Pan Kerigen!Mistr Joe Kerigen,please!“křičel muž s afrem a mávající cedulkou s Joeovo jménem.,,Ano,to jsem já.“řekl Joe,když se prodral houfem turistů.
,,Bezva Pane,tak jedem.“vzal Joeovi kufr a hodil ho na střechu auta.,,Hrušková ulice?Je to tak pane,že.“optal se po nastartování žlutého taxíku.
,,Hm.“přisvědčil Joe unaveně.
Ani ne za dvacet minut stáli před velkým modrým domem s cedulí ,,Surf’s Paradise“.Joe zazvonil a z domu vyšla velice hezká blondýnka.,,Ahoj sestřičko,“řekl Joe a dívku políbil, ,,Kde je Viktor?“zeptal se.
,,Ještě surfuje,však víš,“odpověděla mu žena, ,,pojď dál,já jenom zaplatím ten taxík.“
,,Ne,ten zaplatím já.“začal se hádat Joe.
,,Nebuď jak malej,si host a basta!“přitvrdila tak,že se Joe radši potupně stáhnul.Chvíli si povídali o tom jak jde život,jaký byl let a podobně.Jejich debatu však přerušil nečekaný vpád maskovaného muže.V ruce třímal pistoli.Joe instinktivně skočil na Heather ,aby kryl její tělo při možnosti výstřelu.Neznámý muž si však sundal kuklu a začal smát.Ne smát,chechtat.Taky začal střílet proudy vody přímo Joeovi do obličeje. Neznámému muži tekly po tváři slzy a bylo na něm vidět,jak se neobyčejně baví tím co právě vidí.Nakonec plastovou stříkací pistoli zastrčil jako správný tvrďák za opasek.Joe zvedl mokrou hlavu a jen s ní zakroutil :,,Proboha to seš ty Viku?Já bych tě nejraději.Málem mě trefil šlak,ty vole blbej.Že já na to pořád zapomínám:Viktor a humor-extrémní kombinace.“.
,,Hele Joe,chápu,že jo to už dlouho co tě Miranda opustila,ale kvůli tomu se nemusíš vrhat na každou ženu co vidíš,natož na moji.“řekl Viktor s úsměvem a s trochou ruského přízvuku.
„Je to kurňa moje sestra a já bych si nikdy neodpustil, kdyby se ji něco stalo…Viku, ještě před deseti minutami bych řek, že tě rád vidím, ale takhle…to musim říct stejně“řekl Joe a koutkami úst mu to cukalo úsměvem.
,,No jo.Ale musíš uznat,že sem tě dostal.“
,,To tedy ano,“přisvědčil Joe, ,,pojď sem ty štary tovarišč.“Oba se objali.
,,Nemáš náhodou hlad,kámo?“zeptal se Viktora trochu zčervenal, neměl rád, když někdo poukazoval na jeho ruský původ.
,,To mám.A velkej.V letadle nám dali ňákou dietní bagetu.Sníst ji celou by byla nejen sebevražda, ale asi bych detailně prozkoumal palubní toaletu s hlavou v míse.“
,,To si toho moc nesnědl,“souhlasila Heather.
,,Tak na sebe něco hoď,ať můžem vyrazit někam,kde se najíš.“řekl Vik.
,,Když mi ukážete,kde můžu složit kufr?“zeptal se.

Ráno Joea vzbudila kocovina a ranní slunce odrážející se od hladiny moře.
To doma nemám.Přes ten smog a prach sem takhle slunce ještě neviděl.Nádhera.Už se těším na surf,doufám,že je Vik připravenej.Sakra,mě je blbě.To by mě zajímalo,co sem včera dělal…
Zakroutil pochybovačně hlavou a dál,jen tak,ležel na posteli.Po chvíli vstal a začal se oblékat.Umyl se a šel dolů a v duchu si přál, aby byla nějaká snídaně.
,,Dobré ráno,kamaráde,tys teda včera vyváděl!“pozdravil ho Vik,který už seděl u stolu a bylo mu viditelně dobře.
,,Vážně,že si to ani nepamatuju,chm,“odpověděl Joe a nasadil nevinný výraz.
,,No řeknu ti to asi takhle.Pil si více než decentně,neboli musím uznat,že to byl docela výkon jak od tebe,žes ses tak solidně ožral a taky od nás,že sme tě dopravili až sem domů.“pronesla s úsměvem Heather.
,,Děkuji přátelé,podle toho co si pamatuju,tedy spíš podle toho co si nepamatuju,asi mluvíte pravdu,“řekl Joe, ,,a nechci být drzý,ale mám strašnej hlad a nějakým kouskem jídla bych asi nepohrdl.“
,,Ale to víš,že jo.Všechno je na stole,jen si ber.“

Po snídani se odebrali na pláž i se surfy.Moře bylo sice studené,ale bylo tak pěkně modré,že Joeovi byla teplota po chvíli zcela ukradená. Jakmile na prkno nalezl všechny potíže a stress z něj, náhle, jako by vyprchaly.
„Tam…pojeď dáme tu velkou!“křičel Vik a prstem ukazoval na moře na ohromně dlouhý vodní val, který se k nim blížil.
„O.K. Tak ji zkusme!“odpověděl Joe.
První vlna Joeovi příliš nevyšla.Když se pak vynořil s chaluhou kolem hlavy jako Rambo,Vik se neudržel smíchy,popadal se za břicho a do vody padnul také. Druhá a třetí tak strašná nebyla.
,,To je nářez,člověče!“křičel Joe nadšením bez sebe.
Odpoledne proběhlo ve stejném duchu.Kolem šesté,ale byly vlny už dost agresivní,tak se sbalili a šli domů.

Heather už připravila večeři.
„Hranolky,majonéza,kečup a hamburger, pravý americký jídlo.To aby ses jednodušeji adaptoval, kámo.“pronesl Vik.
,,Jsem vám velice zavázán paní domácí,že se o mě tak pěkně staráte,“pronesl Joe vznešeným hlasem a pokračoval, ,,a vám samozřejmě také, že obstaráváte mé sportovně kreativní vyžití, soudruhu.“
Namísto smíchu, který Joe očekával, zavládlo kolem stolu nepříjemné ticho,bylo to totiž vůbec poprvé co se Joe před Vikem o Rusku zmínil.O své socialistické vlasti Viktor nikdy nemluvil.Vlastně od té doby co emigroval.
Heather sjela Vika ostrým pohledem a on ji zpražil svým,neméně příjemným.Joe nechápal co se to děje, ale dovtípil se, že bude lepší se už o SSSR nezmiňovat. Rusko a USA začali v roce 2006 novou studenou válku.Velice schopný prezident Klementovič byl svému americkému protějšku až moc silným konkurentem.USA přišla o Aljašku a ropná pole v Perském zálivu. Ruská tajná služba KGB dosazovala své agenty všude, kde se dalo.CIA oproti ní byla zanedbatelnou kampeličkou. Ruská technika předběhla dávno tu americkou. Říká se, že Rusové staví obrovské kosmické křižníky, které se pohybují až rychlostí světla a že nejsou daleko poslat první křižník za hranice Sluneční soustavy.Zemské oceány ovládají už dlouho, své ponorky vylepšili o nové laserem naváděné podmořské rakety.
„Doufám, že ti chutná?“zeptala se Heather nejistým hlasem.
„Jó super.“odpověděl Joe, ale myslel na něco jiného.Tady něco smrdí a já to nejsem.To tydle dva maj nějaký tajemství,který mi tají.Něco je špatně.
Viktor jako by jeho myšlenky zachytil a začal:,,Nedal by sis ještě pivo, Joe?“Ani nečekal na odpověď, vstal a odešel do kuchyně.
Joe se chystal otevřít ústa, ale do řeči mu skočila Heather:,,Viktor poslední dobou chová zvláštně. Zřejmě se bojí, že když Sovětský svaz tak rychle nabývá na síle, mohl by si pro něj někdo přijít.On nikdy o své minulosti nemluvil, ale asi nezastával nedůležitou funkci.“
To Joea zaskočilo tak, že si ani nevšiml Viktorova udiveného pohledu plného otázek, který upřel na Heather,když se vrátil do pokoje s pivy v rukou a se zamrzlým úsměvem na rtech.Ta se na něj podívala a usmála, Její oči však byly až příliš plny starostí o manžela, že to z nich Joe okamžitě vyčetl

Povídal si až do třetí hodiny ranní, kdy jej zmohla únava.Joe Viktora uklidňoval o tom, že je holý nesmyl, že by si pro něj sověti přišli.Argumentoval tím, že on, jako americký občan platící daně, by věděl o všem co se týče Ruska a Ameriky. Navíc americká politika teď prosperuje, zatímco sovětská, jak to tak vypadá, pomalu usíná na vavřínech.Viktor vypadal, že ho to alespoň trochu uklidnilo a začal se s ním zase bavit.Joe usnul jakmile se jeho hlava dotkla polštáře.

V půl páté si ho vyžádal močový měchýř a musel vstát.Šel dolů po schodech, když v tom zaslechl hlasy a zpozoroval,že v kuchyni se svítí.
„Viktore,musíš mi něco říct.“šeptala Heather.
„Ano zlato?“odpověděl Viktor,
„Já vím ,že jsem neměla, ale našla jsem tohle v tvých šatech.“
Joe se namáhal seč mohl , ale do kuchyně nedohlédl, aby se podíval co Heather Viktorovi ukazuje.
„Kolikrát jsem ti říkal, že na mé věci sahat nemáš.Dej mi to.“řekl klidně Vik, ale se zvláštním děsivým tónem v hlase.
„Ne.Až potom co si to poslechneš a vysvětlíš mi o co tady jde.“odpověděla Heather.
„Dej mi to!Dej mi ten diktafon!!“křikl Viktor už o poznání důrazněji.
Diktafon?Proč se hádají kvůli diktafonu?
„Ne.“řekla Heather a pustila Play.
,,…Joe,Joei slyšíš mě?Já sem Viktor,tvůj kámoš. Tak a teď mi pěkně řekneš na čem pracuješ právě teď.Řekneš mi úplně všechno.Plány nových amerických družic, hesla, přístupové kódy, identifikační čísla a tak dále.Takže Joe, jak pracuje systém New Ikaros.Víme, že jde o výrobu nových obraných a útočných družic s doletem na Mars a zase zpět. O vaší základně na Mars víme. Pověz mi jak tam dopravujete techniku. V těch družicích?...“ozýval se Viktorův hlas z přístroje.Chvíli bylo ticho a pak se ozval nepřítomný hlas, zcela jistě nadrogovaného člověka – muže – Joea.
„…technika a potraviny se na Mars dopravují pomocí Odpadních kontejnerů, abychom Rusy zmátli. Na něco tak dokonalého by nikdy nepřišli. Jednoduché, ale geniální. Družice jsou umístěné na orbitu Marsu jako ochrana před sovětským svazem.“
„Aha…to bylo velmi chytré,“ozval se Viktorův hlas, ,,tak a teď mi řekni přístupové kódy a identifikační čísla k jejich trajektoriím a plánům.“
„…heslo je-“náhlé mechanické cvaknutí znamenalo, že Heather diktafon vypnula.
„Co-co to má být Viktore.Řekni co to všechno má znamenat…nejses snad-to přece není možné!Vždyť si jeho přítel!Řekni mi co to všechno znamená!“křikla vyděšeným hlasem.
„Nebudu to prodlužovat, jestli si na to už přišla. Myslím si, že si dost chytrá na to, aby si z toho co si slyšela, vyvodila nějaký závěr. S tím, že je to můj přítel si se mýlila. Před pěti lety mě na něj nasadila KGB. Musel sem si tě vzít a odstěhovat se sem.Všechno to bylo a je skvěle naplánovaný.Vždy, když sem přijel, jsem ho měl opít, dát mu Imterium, drogu, po které řekne úplně vše bez menších potíží a zjistit vše co se dalo.To si nevěděla, že tvůj milovaný bratr pracoval na AFTI?“zeptal se Viktor s ironickým úšklebkem.
„Je mi úplně jedno kde pracoval nebo kde pracuje, s kým spí nebo jestli je gay! Tady nejde o něj, ale o tebe!Ty jsi lhal.Lhal si mě, jemu, všem,protože si-„
„A dost!Nestojím o to, aby mi tu někdo dělal hysterický scény!Obzvlášť ty ne…nedopověděl jsem Ti jak to bylo s tím jak dostal padáka. Pracoval v institutu pro výrobu a vývoj nových protiletadlových zbraní. Byl na vysokém postu, jenomže ho včera ráno vykopli. Jde po něm CIA. Jednoho z nejlepších vývojářů přeci nenechají jen tak odejít.“dořekl a přejel si prstem po hrdle. Čímž dostatečně jasně naznačil co chce CIA udělat.
„Tak a teď mě omluv, musím si jít vyřídit něco s tvým bratrem,“řekl a zašrouboval tlumič na pistoli:,,Dřív než ho najde CIA. Nemůžu riskovat, že by z něj při výslechu něco dostali.“
,,Ne…to-to ti nedovolím!“hystericky křičela Heather, ,,je to můj bratr,to nemůžeš.Já tě nepustím.“byla to sice hrdinná slova, ale minula se účinkem.Viktor už mířil ke schodům, když Heather vzala nůž z šuplíku a se slzami v očích se na mohutného Rusa vrhla.
„Néé-je to můj bratr.Nepustím tě!“křičela.
,,Jak myslíš přinutila si mě k tomu.Stejně jsem se to chystal udělat. Dřív nebo později…“odvětil Viktor.Tlumené výstřely z pistole a pád něčeho velkého na podlahu se ozývaly ozvěnou až na schody k Joeovo uším.

„Nééééééé,ty hajzle.Kurvo jedna, já tě zabiju.Rozsápu tě!Rozervu tě na kusy!!!“řval Joe hlasem plným smutku a nenávisti. Skočil ze schodů na nic nečekajícího Viktora.Vyrazil mu pistoli z ruky a pěstí ho udeřil vší silou do sterna.Letmo zahlédl sestřino bezvládné tělo ležící na podlaze s krvavými skvrnami na šatech, bylo ale daleko a Viktor už zase nabíral dech.V ruce ještě svírala nůž.Vztekle se vrhmul na svého bývalého přítele.Ten byl však rychlejší a dobře mířenou ranou ho poslal zase zpět.Ležel na břiše necelý metr od Heathřina těla.Vzadu za sebou slyšel rychlé blížící se kroky. Natáhl se k sestřině ruce a naposledy se dotkl její dlaně, sebral nůž a se slovy:,,To máš za moji sestru!“hodil nůž na svého soka. Ten se skácel k zemi.Se zaúpěním si ostrou zbraň z pravého boku vytáhnul.Z hluboké rány se řinula krev.
,,To tě neučili, že máš mířit na srdce?!“zeptal se rozčileně, ale s vítězoslavným úšklebkem Viktor.S námahou se postavil.Teprve teď si toho Joe všiml. Jeho nepřítel si levou rukou tisknul ránu a v pravé však držel pistoli namířenou na něj.Ta za necelý okamžik začala s ohnivými záblesky štěkat hlasité výhružky vůči Joeovi. Kulky létaly všude kolem.Linku zdobily čerstvé kulaté zásahy. Joe se vrhnul ke schodům, jež byly nejblíže. Byl však moc pomalý a jedna ze střel mu roztrhla kůži na lýtku.S vypětím všech sil se s poraněnou levou nohou vyšplhal do poschodí.Zamířil do pokoje.Z věšáku vzal tričko, roztrhl jej a uvázal kolem zraněné nohy.
Z chodby k němu doléhaly zvuky stále blížících se kroků. Otevřel okno a s bolestným zaúpěním vylezl ven.Po vratké římse se dostal až ke zrezlému,nedůvěryhodnému okapu
Zoufalé situace si žádají zoufalá řešení.Když visel na okapu asi tři metry nad zemí, do zdi nad ním se zasekávaly další kulky a odlomovaly kusy omítky. Pustil se. Jeho noha dostala pořádně zabrat při tom pádu.Hlasitě zaklel a rychle dobelhal až do temné uličky. Kulhavým během zraněné srny doběhl až na nějakou jinou větší ulici. Kurva,kam teď?Tamhle je nějaké auto a stojí u něj dva lidé.S nadějí dokulhal až k nim.
„Pan Kerigen?“zeptal se muž v černém obleku.
„Co prosím…ano to jsem já, ale proč-“zeptal se roztřesený Joe.
„Pojedete s námi.CIA.“to už z auta vystupoval další muž.
„Já, ale …moje sestra je mrtvá.Zabil ji Viktor…je mrtvá… “hlasitě se hájil Joe a až teď na něj dolehlo vše co se událo.
„Nehrajte si s námi Kerigene a nastupte si.“První muž rozevřel sako ukázal na revolver.
,,Nebo se chcete prát?“uchechtl se druhý.
„Moje sestra byla zavražděna…rozumíte, zavražděna.Viktor ji zabil.Její manžel.Agent KGB!!“křičel beznadějně Joe.Oba agenti se chechtali.
„Tak to už by stačilo,Joe!Promiňte pánové,Joeovi je poslední dobou nějak špatně. Má psychické problémy.Ona ho totiž opustila žena.“ozval se známý Viktorův hlas.Agenti postřehli v jeho hlasu ruský přízvuk a úsměv jim z tváře zmizel.Jeden z nich však ani nestačil sáhnout po zbrani a padl s průstřelem lebky na kapotu auta.Druhý skočil přes auto.Na druhé straně však dopadla pouze jeho mrtvola.Přesný zásah jako u jeho kolegy. Joe skočil také za vůz, vytrhl agentovi zbraň z náprsního pouzdra a začal po Viktorovi pálit.Střelbě se nikdy příliš nevěnoval ani na výcviku, takže raději zvolil taktiku únik.

Dostal se až na pláž, kam za ním po chvíli doběhl jeho bývalý přítel. Joe začal střílet, ale bohužel jeho výcvik ve střelbě byl opravdu dost mizerný a za okamžik byl jeho zásobník plný leda tak vzduchu.Začal utíkat. Jeho soupeř měl jednoznačně navrch. Dohonil Joea a dostal ho na záda.Postavil se nad něj, namířil na něj pistolí a pomalu řekl:,,Teď by se hodilo něco jako:,,Teď zhyneš ty bídný červe.“ nebo :,,Hasta La Vista Baby!“ ale já ti asi nemám co říct.Prostě tě zastřelim,tady na pláži.Ráno tě odnese odliv a už tě nenajdou..Zdrastvuj tovarišž.“

Cvak.A nic.Výstřel nevyšel.Zbraň se asi zasekla.Joe měl v hlavě zmatek.Čekal smrt.Ráj nebo peklo.Rozhodně nečekal nazlobeného Rusa nad sebou. ,,Co to?проклятие!Oрудие давка!Zasekla se!!“Křičel rozlobeně Viktor ve své mateřštině.,,Tak tě holt dodělám ručně!“
Joe neváhal ani vteřinu.Podkopl Viktorovi nohy a začal se s nim rvát.Tyčil se nad ním a při každé ráně opakoval:,,To je za Heather!“
Dal Viktorovi ze spodu pěknou ránu do čelisti, která při jeho úderu hlasitě klapla. V tu chvíli Rus vyplivnul asi tři zuby a spoustu krve. To ho velmi rozzuřilo a začal dávat větší, navztekanější rány. Kdyby nebyl zraněný, určitě by z Joea udělal sekanou,takhle ale měl Joe navrch, tedy do té doby než Rusovo koleno objevilo jeho žebra a pár mu jich zlámalo.Po této ráně se Joeovi zatmělo před očima a měl pocit, že mu někdo autogenem spaluje lýtko. Chtělo se mu hlasitě zakřičet bolestí, když v tom ho předběhl jeho soupeř.Mohutný řev donutil Joea, aby otevřel oči. Špatně se mu dýchalo, ale i přes oči zalité krví však viděl že se dostali až do moře. Slaná voda Viktora v boku asi tak pálila, že Joea pustil. Ten ho však s námahou chytil a mrštil s ním do hloubky.Ztratil však rovnováhu, zavrávoral a vracející se vlna ho mrštila za Rusem, když v tom:„Aкула!Aкула!!!“křičel Viktor.
„Cože!“nechápavě křikl Joe.
„Žralok!“vykřikl Rus a dal překvapenému Joeovi ránu do nosu.Ten zavrávoral a spadl pod vodu. Když viděl, jak mu z nosu vytéká něco temně rudého pochopil.,,Žralok-krev-já!A sakra.“Co nejrychleji se hrabal ke břehu ke břehu. Mohutná ploutev byla čím dál tím blíž.
„No tak makej!“říkal si pro sebe Joe, když už byl na mělčině.Vylezl na pláž a upadl do bezvědomí.
Když se opět probral, hledal stopu po Viktorovi. Nikde nic. Rozhlížel se ze strany na stranu a najednou to zahlédl. Proti pouliční lampě se rýsovala pouze silueta obrovského tvora a postava nervózního muže.Joe se s námahou postavil a šel se podívat blíže. Ten muž něco říkal. Rusky!

„Viktore!Viktore!Si to ty?!“křikl s vyčerpávající námahou, přesto však zuřivě Joe.Muž neodpovídal. Jen neustále něco rusky povídal.Joe se opatrně přibližoval.Najednou se odtamtud ozval výstřel a silný záblesk. Joe se instinktivně přikrčil a utekl do temnějšího stínu.Chvíli počkal, aby se uklidnil a nabral vzduch do bolavých plic. Pak se začal pomalu přibližovat doufajíc, že Viktora překvapí ze zadu. Byl stále blíže.Dokonce už rozeznal tvář toho muže.Ale to není Viktor!. Teď toho muže poznal. Byl to Ivan Grůborič. Majitel místní restaurace. Vždy je zval na sklenku, když u něj byli.
„Ivane!Jste to vy?“zeptal se Joe.
„Joe? Joe Kerigen?Myslel jsem, že už jste mrtvý.Díky Bohu.Pojďte sem.Vím, že Viktor zabil vaši sestru.Nevěděl jsem však kde jste a šel jsem vás hledat.Když jsem našel ty dva mrtvé agenty, bylo jasné kde jste.Když sem pak ještě slyšel jak Viktor křičí žralok, šel jsem se vás pokusit zachránit.“řekl Ivan.
„A kde je teď?!“
„Kdo?Viktor?“zeptal se Ivan.
Joe přikývl a šel blíže. V tom spatřil Viktorovo zkrvavené tělo.Byl zastřelený.
„Ale on je-“řekl zděšeně Joe.
„Ano.Je mrtvý.Zabil jsem ho ale v sebeobraně. Neslyšel jsem ho,vrhnul se na mne ze zadu, když asi utíkal z pláže.Byl to šílenec,blázen!“řekl Ivan.
„Cože, vy-co já jsem z toho zmatený….co je to za věc?“zeptal se Joe nechápavě.
„Já doufal, že mi s tím pomůžete.Nejsem v technice příliš dobrý,vy prý ale ano.Pojďte sem a zkuste na to své triky.Já pouze vím, že je tady napsáno SSSR.“vyzval ho nervózně Rus. Překvapený Joe šel k mohutnému tvoru. Metr od něj si všiml, že to není žádné zvíře.Že je to nějaký stroj!
„Co je to?!“zeptal se vyděšeně.
„Radši byste si to měl přečíst sám asi byste mi nevěřil.“odpověděl tiše Ivan a ukázal na část trupu. Tam bylo napsáno rudým písmem:,,CCCP. NUCLEAR BOMB.“A pod tím velký žlutý srp s překříženým kladivem v červené pěticípé hvězdě.
„Proboha to není možné,vždyť-já tomu nevěřím…to není možné!“křikl vystrašeným hlasem Joe.
„Odpočítávání už běží. Aspoň myslím, že to něco takového říkalo. Z ruštiny si toho už příliš nepamatuji.Od té doby co jsem z matičky Rusi odešel, jsem tou řečí nemluvil.“
„Cože?Z matičky Rusi, ale neříkal jste snad, že pocházíte z České republiky?Nebo odněkud ze střední Evropy?“zeptal nechápavě Joe. Začínala v něm hlodat nejistota a zmatek.
„Hmm…ano máš vlastně pravdu, to jsem asi vážně říkal.“odpověděl mírně rozrušený Ivan.
„No to je jedno…jak to zastavíme?“odbyl jeden problém Joe, aby se mohl zabývat druhým, mnohem důležitějším a závažnějším.
„To se ptáte vy mě?“zeptal se Ivan s ironickým odfrknutím, „To vy jste tady profesionál. Já bych vám tak akorát mohl říct, jak dlouho se vaří humr, ale věci technického rázu po mě nechtějte.“


„Přece tady musí být něco jako přístupový panel pro případ náhodného spuštění, případ nebezpěčí.Hledej Joe, nevystudoval si přeci vysokou technickou s doktorátem z leteckého inženýrství, aby sis tady neporadil se sovětským výmyslem, který zkonstruoval nějakej nýmand. Rudej soudruh z Bajkonuru.“mumlal Joe pro sebe při prohlížení stroje.Hledal a obcházel stroj.Asi dvě minuty stroj obcházel až objevil malý čtverec,asi deset krát deset centimetrů s vystouplými hranami a spárami kolem. Hledal něco, jako tlačítko pro otevření. Nic tam však nebylo, strčil mezi spáru a hranu čtverce klacek,který mu ležel u nohou a zabral. Na chvíli se zdálo, že víko povolilo, ale to se jen ubohé dřívko zlomilo a Joe se praštil do zápěstí o pevné tělo kovového monstra. Zaklel a vztekle do krytu praštil:„Rozpoznáno lidské teplo.Přístup povolen.“
„Teplotní čidla…aha…na to sem nepomyslel.“Nemyslel jsem si, že by mohli být v technice až takto pokročilí.
Panel se odklopil a s tichým zavrčením zajel do těla přístroje. Odkryl tak nepříliš hluboký otvor s malou numerickou klávesnicí, jedním tlačítkem pro opětovné zavření přístupového panelu. Nad jedním z tlačítek bylo azbukou něco napsáno.
„Ivane!Mohl byste mi to přeložit?“zeptal se.
„Ehm…jestli to ještě budu umět…“, předklonil se a pozorně se na panel zahlděl, „
"Nouzový...přístup.Asi.Určitě něco v tom smyslu."četl Ivan.
"Jste si jistý?"
"Ne , to nejsem.Azbuku jsem četl hodně dávno, to mi věřte."
"O.K.Věřím Vám. Jste moje jediná naděje."
Iven jen pokývl hlavou na důkaz uznání.
Rozrušen a bázlivě stiskl Američan tlačítko.
Cvak.Kovová deska na trupu stroje se rozevřela.Pod ní se objevil displej a na něm rudým písmem: „бомба был вооруженный.взрывной в течение два протокол.“
"Co je to Ivane? Dokázali jsme to?"
Rus jen vítězoslavně, se zvláštním výrazem v obličeji odvětil:"Ano.Dokázali jsme to."
"Jo!Je to tak? Opravdu?"ptal se stále, ale už s úsměvem na rtech.
Z reproduktorů se náhle ozvalo:„Bomba byla aktivována.Výbuch za dvě minuty.“
„Amerika zhyne rukou Američana.Viktor byl příliš slabý, ztratil nervy. Chtěl to zastavit.Ale to ne,pan prezident Klimentovič to plánoval příliš dlouho, aby mu to někdo pokazil. Tak skvělý plán a vy jste si ničeho nevšimli.Jak směšné. Ne, je to spíše k pláči, kam až Amerika dospěla. Stisknutím toho tlačítka si spustil odpočítávání jaderné bomby, která je dvěstětisíckrát silnější než atomová bomba v Hirošimě nebo v Nagasaki.Váš prezident nebude nadšený, pokud tedy bude ještě žít.Jeden z těchto strojů míří i do Washingtonu, New Yorku,L.A. a k dalším přímořským městům nejen v USA.Budou zničena i města Evropská,Jihoafrická a Asijská. Jak jste jen hloupí vy Američani.Začal triumfální věk Socialistického svazu.Škoda jen, že u toho už nebudu. Ani já ani ty.“ukončil svůj proslov Ivan, dal si revolver ke spánku a vystřelil.Jeho mrtvé tělo spadlo k zemi.

„Co sem to udělal!Zatraceně!“říkal zoufale Joe.,,Jak to mám zastavit.Teď, když je Viktor i ten druhej grázl mrtvej!“ztrácel nervy, „Klávesnice, někde tu musí být!“Prozkoumal stroj všude aby ji našel.
„Tady,tady je něco.“Stisknul tlačítko a z pod displej se vysunula klávesnice.Heuréka!Pro začátek aspoň něco.Najednou se Joeovo obličej neuvěřitelně změnil. Když našel klávesnici tak bylo v jeho očích trochu naděje, ale teď byly plny zoufalství a beznaděje.,,To ne.Krám jeden!Celý je to na hovno!Pitomý ruský klikyháky! Sakra!“řekl, protože na klávesnici byly písmena psaná azbukou. Praštil pěstí do displeje.Nijak si tím nepomohl.Utápěl se v zoufalství.
,,Heather je mrtvá.Má milovaná sestřička nežije.Nikdo mi nemůže pomoct. Agenti jsou mrtví a Viktor byl jedinej kdo to mohl zastavit a ten je taky mrtvej.“Ležel v písku a nahlas přemýšlel.,,Holt špatnej den.“řekl a začal se smát.
Smál se a neslyšel jak se z reproduktorů ozvalo:,,Výbuch za …6…5…4…3…2…1-“

A tak začala třetí světová válka…

****************The End / конец***************

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 1
Účastníků: 9


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Špatný den" | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Špatný den
Od: Anonymní - Saturday, 18.03. 2006 - 18:24:30
http://www.minimax.cz/modules.php?name=News&file=comments


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
39 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund