přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
KDYŽ STOUPÁ VODA-4
fungus2 - Monday, 10.04. 2006 - 04:54:28
Téma: Próza - Příběh

Část čtvrtá závěrečná

 


Přes rozvlněnou hladinu hleděl na přibližující se plující chatu. Nikde v její blízkosti neviděl Evu a to ho vyděsilo. Zhluboka se nadechl, načež se ponořil pod hladinu. Pootevřenýma očima se rozkoukával ve vodě. Udělal několik temp, načež uviděl nad sebou spodní část chaty. Přehlédl nejbližší prostor kolem sebe, ale svou ženu nikde nespatřil. Po chvíli mu od úst vyšlo velké množství bublinek a on vyplaval na hladinu. Vynořil se těsně vedle jedné stěny chaty. Na hladinu dopadal hustý déšť. Chvíli zhluboka dýchal a pak se opět nadechl.
Rychlými tempy plaval pod hladinou. Za okamžik zahlédl po straně vznášet se bezvládné tělo Evy. Co nejrychleji k ní doplaval a poté ji uchopil. Když se vynořili na hladině, zmocnil se jich silný proud, který je odnášel od břehu. Držel ji v objetí a palcem nahmatal na jejím zápěstí puls. Jednou rukou a za pomoci nohou se pokoušel plavat ke břehu. Jeho snaha byla však marná.
Brzo pocítil, že ho opouštějí síly. V počínajícím zoufalství se rukou chytl velkého kmenu stromu. Ve stejný okamžik Eva začala přicházet k sobě a rozkašlala se.
„Chytni se toho stromu! Já tě budu přidržovat!“ řekl jí. Zároveň užasl, když několik metrů od nich na hladině plulo převrácené auto. Pak se přes kmen stromu zadíval na stále plující chatu. Byla k nim natočená vchodem, u něhož bylo několik dřevěných schodů.
„Rychle k tý chatě!“ vyhrkl a za okamžik k ní doplavali.
„Vylez na ty schody,“ řekl a pomáhal jí na ně. Oba se poté usadili na schodech a drželi se zábradlí.
„To je šílený. Jak se vodsud dostaneme?!“ zeptala se vyděšeně.
„Nějak určitě. Hlavní je, že nejsme ve vodě,“ odpověděl a strnule hleděl před sebe na rozvodněnou řeku, která byla rozlitá do velké šíře.
„Co když se ta chata rozpadne?“ zeptala se po chvíli.
„Vypadá to, že zatím drží pohromadě. Sakra, žene nás to do lesa!“ mínil a pohlédl na vyčnívající stromy, k nimž chata směřovala. Uplynulo pár minut a přímo před nimi se objevil kmen stromu a chata do něho narazila svým bokem. Oba se pevně drželi zábradlí a náraz přestáli bez úhony.
„Hele, támhle je vidět břeh, kterej není pod vodou. Tam musíme doplavat!“ vyhrkl a hned sestoupil do vody. Eva ho následovala. Chata narazila pomalu do dalšího stromu a poté se sunula při okraji zatopeného lesa. To už plavali mezi stromy a rukama se zachytávali jejich kmenů a větví.
„Já už nemůžu,“ ozvala se po chvíli Eva.
„Už je to jen pár metrů,“ řekl a chytl jí za ruku. Zdárně proplavali mezi dalšími stromy a ocitli se před skalnatým svahem, který se zdvihal do několika metrové výše.
„To nevylezu,“ řekla vyčerpaně.
„Musíme nahoru,“ zkonstatoval a pomohl jí vylézt na začátek svahu, na který pak také vylezl. Delší čas bez pohnutí na svahu leželi a nabírali zbytek sil k vylezení. Přitom jim neuniklo, že hladina vody pozvolna stále stoupá.
Zdolání svahu bylo pro ně naprosto vyčerpávající. Drolící se kousky skály dopadaly pod nimi do vody a zdálo se jim, že se k vrcholu svahu nepřibližují. Když se konečně spíše doplazili na vrchol svahu, zůstali na něm ležet i přes stále padající déšť.
„Tak sme to dokázali,“ řekl Martin a pomohl jí vstát. Oba poté pomalu vykročili lesem. Nevěděli, kde přesně jsou, ale hlavní pro ně bylo, že jsou pryč od řeky.
Po čtvrt hodině došli k silnici, která vedla k nějaké vesnici. Za okamžik se na ní objevil policejní vůz.
„Kde jste se tu vzali?“ zeptal se jich překvapený policista.
„Připluli sme na sousedový chatě,“ odpověděl Martin.
„Cože? Děláte si legraci?“
„Ne, to rozhodně ne!“ řekla ostře Eva.
„Tak si nasedněte. Dovezu vás do vesnice. Rozšíříte počet vostrovanů.“
„Vostrovanů?“ zeptal se užasle Martin.
„Vokolí vesnice je vodříznutý vodou. Sem naštěstí už voda nevystoupá,“ vysvětlil mu policista.
Zanedlouho dojeli k vesnici za hustého deště, který stále padal z tmavé oblohy.
KONEC

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 2
Účastníků: 5


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"KDYŽ STOUPÁ VODA-4" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
35 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund