přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Knižní sekaná
Tanya - Wednesday, 26.04. 2006 - 20:56:01
Téma: Próza - Nezařaditelné

*

 

Už ve špitále se mi všechny sestry smály , když se mihly kolem mého nočního stolku, aby zcela bezelstně obhlédly mou duševní potravu, kterou jsem si naordinovala.
A smály se proto, že já tam neměla odložený žádný román, ba ani jinak oblíbené Harlekýnky. Tohle čtení jsem vyzkoušela jenom jednou. Pustit se do toho vícekrát, asi bych se něčím osypala a z chirurgie bych místo domů, mazala ještě na kožní.
A vůbec! Romány se v nemocnici číst nedají. Tedy, co se mých zkušeností týče. Všechna ta dění a příběhy měla jakousi pachuť, životy hrdinů vyznívaly jako plezír, neboť přeci neexistovala horší situace než ta, kterou jsem právě prožívala.
A proto jsem se vrhla na kuchařky. Tedy ne ty fyzické - špitální, jež mě mučily jídlem zvaným "hašé s kaší", ale kuchařky tištěné.
Kulinářský um mě postihl někdy ve dvaadvacátém roku života. Do té doby jsem zvládala uvařit asi jen čaj a vejce na tvrdo. A pak to začalo: špagety, čína, koprovka, rajská, minutky..... .
No a jelikož dobou tohoto mého postižení jsem nesdílela společnou kuchyň s mámou, aby poradila, přišly na řadu knihy, které radily kolik a čeho nasypat do hrnce.
Já vím. Do této chvíle nic zajímavého a zvláštního, co by někdo neznal. Jenomže tento můj koníček mi dnes vadí při čtení jiných, řekněme třeba propracovanějších knih.
A jak? Tak:
- Podíval se na hodinky. Půl třetí. Rozhodl se,
že si vypracuje systém čísel. Mine další tři
ulice a podle počtu písmen ve jménu třetí
ulici, do které dojde, určí číslo svého cíle.

Tak tady mi blikne kontrolka v hlavě. Ozve se většinou večer. "Co budeš zítra vařit?" zeptá se mé podvědomí. "Což takhle něco z vepře?" Odpovídám otázkou svému podvědomí, jenž je jistě tím centrem v mozku, které si ve svých pokusech podmanil Pavlov.

- Na nejhořejším schodu sedělo asi tříleté
dítě. Chlapec s bledým obličejem a
nepřítomným pohledem byl podivným
způsobem připoután ke škrabce na boty, takže
se nemohl hýbat. Přední dveře byly
pootevřené.

Tak tady mi uniklo, jak se hrdina dostal do toho domu. Začnu se přirozeně víc soustředit, ale výsledkem je reflex. Zatím ještě neslintám jako Pavlovův pes. A ten reflex mě vymrští z gauče a pak odcházím do komory. Tam stojí mraznička, z níž mírným lomcováním vytahuji kus zmrzlé hmoty s popiskou "plecko" a spokojeně odcházím do kuchyně. Tááák a teď si může pomalinku rozmrzat. Do rána má na to času dost.

- James Fenton vystoupil po schodech a pátral
po zvonku. Byl přes něj nalepený proužek
papíru s nápisem "nezvoní".

Mám to maso podusit nebo upéct? Co třeba moravský vrabec? Ale ne, nemůžu se opakovat. Před čtrnácti dny jsem ho udělala se špenátem a bramborovým knedlíkem.

- Zdálo se, že rozhovor je u konce. Fenton se
však neměl k odchodu. Dívka nebo žena - mohla
být obojí - pohlédla za něj na dítě a
pohrozila mu, aby bylo zticha, přestože
nevydalo ani hlásku.

Tak to je teda pěkný! Už zase vytržená z kontextu! Teď vím úplný houby! Áááá, houby! Ale dřív, než půjdu podruhé zalovit do chladničky, abych přinesla balíček zmrazených hub, vrátím se o stránku a přečtu ji znovu.

- Hlas se jí vytratil do prázdna. Její
nerozhodnost byla přesně to, co potřeboval.
Uvažoval jestli má tvrdý spánek nebo dokonce
bere nějaké drogy.

....klasický vepřový guláš s houbami....

- "Na co ten pokoj chcete?" zeptala se
nejistě. To bylo jádrem problému. Abych vás
zavraždil má milá, vás i vaše dítě a potom
vás zakopal pod vytrhanými prkny v podlaze.
Ale ne hned.

Tato část je zásadní a vrací mě zpět do děje. jenomže jsem vedle jak ta knedle..... ehm.....jedle.
Měla bych tu knihu dávno odložit, jenomže děj teď nabírá ty správný grády.

- Viděl ji v kuchyni. Zalovila v příborníku a
pak tím nožem, který z něj vytáhla, začala
krájet maso ležící na lince, jež jakoby tam
do té doby jen tak odpočívalo. Potom už jen
soustředěně oddělovala plátek po plátku.

Teď by to chtělo trochu česneku, pepř, možná trochu tymiánu, sladkou papriku, kmín, chili...............

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezařaditelné:
Les - subjektivně zabarvený popis

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Knižní sekaná" | Přihlásit/Registrovat | 5 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Knižní sekaná
Od: Anonymní - Monday, 01.05. 2006 - 23:48:58
milé


[ Odpovědět ]


Re: Knižní sekaná
Od: veru - Wednesday, 26.04. 2006 - 21:30:39
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
napsala jsi to moc dobře. já sice nikdy knižní romantiku nečetla, vetšinou Johna Sinclera....ale článek je super.
...a vepřový guláš s houbami?....ten jsem svému muži ještě neudělala. dík za inspiraci. takhle to vyzní lépe, než v kuchařkách. jako komentář hodnotím 10


[ Odpovědět ]

Re: Knižní sekaná
Od: Tanya - Thursday, 27.04. 2006 - 18:31:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji moc za to super hodnocení. To jednoho povzbudí!

[ Odpovědět ]

Re: Knižní sekaná
Od: veru - Thursday, 27.04. 2006 - 20:35:37
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
když sis to zasloužila....

[ Odpovědět ]


Re: Knižní sekaná
Od: gest - Monday, 18.09. 2006 - 23:56:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Je to fajn, aspoň tomu rozumím a řekl bych, že to jde opravdu zevnitřku krásné, čisté duše ...


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
53 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund